Tento nezpochybnitelný národní hrdina byl po léta mou velkou morální vzpruhou a inspirací. Vzácné chvíle strávené v jeho společnosti mě nabíjely energií a inspirovali k dalšímu boji. Při společných vystoupeních na improvizovaných pódiích, na protestních akcí, desítkách návštěv středních a vysokých škol absolvovaných v rámci pořadu „Vězni svědomí“, či při četných setkáních na společenských akcích, tady všude jsme cítili přirozenou sounáležitost, potřebu a povinnost přispívat k vytváření občanské společnosti a skutečného právního státu. K naplnění těchto přívlastkům bez další, tentokrát skutečné revoluce, totiž chybí naší zemi možná dalších sto let a nejméně dvakrát tolik Paumerů, Hučínů, Štětinů a jim podobných nebojsů.

Dovoluji si vám zde nabídnout pohled na televizní relaci, kde o M. Paumerovi a našich aktivitách hovoří velmi zasvěceně historik Petr Blažek a spolu s ní i na mou první reakci na zprávu o Milanově úmrtí. Vzácně ucelený náhled na Milana Paumera najdete také zde.

Na závěr tohoto povídání se nemohu ubránít hořké otázce: „Jaké je asi právní a občanské vědomí národa, kde jsou vrazi velebeni a skutečným hrdinům je spíláno do vrahů?“

Foto: Praha 2005, Protest před hotelem Olympic, proti světovému sjezdu komunistů. Zleva: Jitka Krystlová (vyšetřovatelka ÚDV), Vladimír Hučín, Jarda Hanuš a Karolína Kaiserová (herci-hnutí Palachovy děti), Ziggy, Milan Paumer, Dita Hanousková.