Dlouho, předlouho mě trápila myšlenka, že někde v cele sedí už nekonečnou řadu let neprávem k doživotí odsouzený člověk a doufá, že něco udělám. A já nic. Tedy nepočítám-li svou někdejší nenaplněnou nabídku pomoci advokátce Kláře Slámové. Až nyní…
Desáté výročí útěku Jiřího Kajínka z věznice Mírov se rozhodli připomenout jeho příznivci, se kterými jsem byl už dlouho v tichém kontaktu, akcí na pražském Václaváku. V páteční poledne dne 29. října 2010 jsem tam stál i se svým po střechu naloženým Sharanem. Zvukovou aparaturou napájenou mou benzínovou elektrocentrálou jsme dostatečně nazvučili cca 200 m prostoru v okolí koně a čtyři hodiny několika stovkám přihlížejících pražanů povídali o tom, jak je potřeba něco udělat. Co? No přece donutit ony polobohy v naftalínových talárech k tomu, aby se na základě nových důkazů dostal celý případ z pod koberce znovu na stůl.
Akce byla fajn, noviny o ní psaly velmi pozitivně a já už pomalu spřádám plány na další kampaň.
