Tak se nám blíží volby, Parovod nám každým dalším průzkumem naznačujícím neodvratné vítězství tvrdé levice roste a zarudá a mne se stále více lidí ptá, jestli se toho nebojím. Odpovídám stručně- ne. Nepochybuji totiž o tom, že už těm nafoukaným loutkám konečně vystaví stop ti, kteří si prostě nenechají vzít svou budoucnost. Pohled na svět optikou levicového voliče je smutný- co nebudu muset platit, co bude zadarmo..? Zadarmo nebude samozřejmě nic. Účet, na který se chce mít především generace neúspěšných budovatelů opět lépe, leží na naší půlce stolu. A proto bychom to měli být právě my, kdo řekne, jestli se tu budou servírovat dvoupatrové, řecké bifteky, či budeme společně jíst to, na co skutečně máme. Issová s Mádlem to zjevně pochopili, viz ono známé video Přemluv bábu

A s malou nostalgií přidávám svůj dva roky starý povzdech nad výsledkem krajských voleb. Bylo to v předvečer oslav „Sametové revoluce“ a najdete ho zde v mémdeníku. Příspěvek je to mírně zaprášený, leč, bohužel, stále platný.

 Neděle 16. listopadu 2008

„Tatínku, proč se zítra nejde do školky?“ ptal se mě dnes malý zmateně. „Protože je svátek.“ odpověděl jsem mu zahleděn do počítače. „A tatínku, kdo má ten svátek?“ nenechal se odbýt. „Komunisti.“ odpověděl jsem mu popravdě. „Slaví, jak snadno nás sametově ošidili.“ „A tatínku, budou taky rozdávat bonbónky, když mají svátek?“ vyrazil ze sebe s rozzářenýma očima v očekávání sladkého rituálku. „To víš, že budou“ uklidnil jsem ho. “ Jeden pro tebe a dva sobě.“

Se šťastným výrazem ve tváři dál spokojeně listoval v knížce o pravěku. Pozoroval jsem jeho obraz ve vyplém monitoru. Nebylo by asi dvakrát rozumné vysvětlovat mu před spaním, že bombónek pro něj platím já, zatím co zbylé dva bude jednou splácet on a jeho děti. Tím hůř by se mu asi usínalo s vědomím, že za to může i jeho dědeček s babičkou. Ti usínají zajisté taky s úsměvem. Však to těm ODS-ákům ve volbách pěkně nandali!